Dneska jsem musela udělat jednu dobrotu, která vlastně až tak úžasná není… ale já ji mám spojenou s mojí babičkou. Kolikrát jsem ji u ní mohla jíst? Dvakrát třikrát? Asi tak. K babičce jsme jezdili málo (bydlela daleko) ještě trefit se přesně do období, kdy tyhle kvítky kvetou.. no, prostě jsem to asi víckrát nestihla a přece mi k ní patří. KOSMATICE neboli květenství bezu černého obalené v palačinkovém těstě a osmažené. Jak to zní prostě… a přece…
Takže když jsme šli z hřiště, naladila jsem Berunku, jak budeme baštit kytičky, natrhaly jsme je, a už to doma zavonělo tak jako kdysi… Třeba jednou to samé udělá Beru, ne proto, že je to bůhvíjaká pochoutka, ale prostě proto, že to tak máma jednou za rok dělala….
Žádné komentáře:
Okomentovat